první

14. května 2013 v 22:55
Upozorňuju že je zákonem zakázané vydávat výtvory za své nebo je dávat na své stránky bez toho abych vám to dovolila !
NEKOPÍROVAT ANI SE ZDROJEM !

Emo Lyrika !
"Sms mi přišla teď,
a já ztuhla jako led.
Slzy mi začaly téct proudem,
já věřila že za ruku půjdem.

Jenže ty si jinou chtěl,
chladný srdce si tak měl !
Probrečela jsem den i noc,
je to na mě prostě moc !

Rozlučný dopis jsem s brekem psala,
žiletku do ruky jsem si vzala.
Horkou vodu jsem si napustila,
a strachem žiletku upustila !

Do vany s vařící vodou jsem si lehla,
a do řezání žil na rukou vrhla.

Já naposledy jsem tě volala,
mluvila jsem do neznáma.
Nikdo už mě neslyšel,
rodiče nejsou doma!
 

Rap- 1.část

11. srpna 2012 v 21:17 | jasmínka
Otevírám blok a píšu nový řádky,
možná že čas chci vrátit zase zpátky.
Kdy převládal smích a měli jsme se rádi,
kdy pomohli nám vždycky kamarádi.
Co o tom kluk jako já může vědět ?!
Na to já můžu lehce odpovět.
Jen hlupák nevidí, co se kolem děje !
Vrah se za rohem na mě dlouze směje.
Popojdi o kousek dál a možná potkáš hlad,
přejede ti z toho po zádech ryhcle chlad.
Jdi ještě dál a všude samí nemocní,
Už chápeš, jak jsou lidi strašně moc bezmocní ?!
Prej už chceš utýct ?' Že to nechceš vidět ?!
Doufám, že sám sebe začneš nenávidět !
Stěžuješ si na to, že máš dneska koprovku,
další jsou rádi za malinkou plechovku.
Ty chceš krásný boty z tý nejnovější kolekce
ale některým lidem, sám život uděluje lekce.

Něco z Francie

11. června 2012 v 11:26 | Jasmine ^^ |  Moje tvorba
Byla jsem teď týden ve Francii a napadlo mě několik vět, který se mi líbí. Možná sem ještě dám takový shrnutí jaký to tam bylo. :)

Láska je jako moře. Buď láska stoupá a nebo klesá. Nebo nápis rozmaže a nebo nechá.

Jaký je rozdíl mezi přítelem a kamarádem ? S opravdovým přítelem řešíme naší dlouhou minulost, přítomnost a dlouhou budoucnost. Jen s kamarádem řešíme naší přítomnost a krátkou budoucnost.




 


Chtěla bych ti dát vše, na co si vzpomeneš

11. června 2012 v 11:15 | Jasmine ^^ |  Moje tvorba
Chtěla bych ti darovat mé srdce, vyrvané tebou z Těla.. Chtěla bych ti darovat vše, co mohu nabídnout.
Jen vem si co chceš a co potřebuješ. Vzal sis už mé srdce, chceš další kusy těl nebo rovnou mě celou ?
Jen vem si co chceš, protože já teď mám drogu jménem láska. Teď mě vlastní a je těžké se vyléčit.
Je tak těžké, na ní nebýt závislý, ale není to nemožné. Jen velice těžké. Cítím jak droga vztoupá a točí se mu hlava.
Je to tak krásný pocit, dokud droga nepřestává fungovat. Tak pojď sem, vždyť máš co si chtěl.
Jsem tvá, jen tvá, tak na co čekáš. Jen přijď a polib mě, polib mě pořádně a kousni mě do rtu.
Nekoukej na to co je okolo. Nekoukej na to, co bylo. Jen pojď blíž a polib mě.

Když máte pocit, že už to dál nejde..

23. května 2012 v 9:55 | Jasmine ^.^ |  Moje tvorba
Když máte pocit, že už to dál nejde.. i já ho měla.. naposledy v neděli. Ten pocit, že jste na všechno sama. Ten pocit, že vám všichni píší život, ale vy se chcete rozhodovat sama. Sama chcete poznat co je správné. Nemít kamarády nebo člověka, kterému se můžete svěřit, to je snad ta nejhorší věc. Když vám chybí opora. Sourozenců mám dost, ale každý je jinak věkově. Škola mi zrovna teď nejde, a mám pocit, že už se z toho nedostanu. Školu, kámoše a sourozence mi nahradila Láska, která taky skončila. Pak už tu nebyl nikdo.

Na chvíli jsemjsem přestala přemýšlet a vzala si pár prášků. Nezabírali. Brala si jich víc a víc a začlo mi to být jedno. Byla bych v pohodě, kdyby to nezjistila sestra a ta to neřekla mamce. Štve mě, že to neřekla kvůli tomu, že by se o mě bála, ale kvůli tomu aby se mi pomstila. Tak teď tu ležim s kanilou v ruce. Zachvíli pohovor s psychyatrem. Všichni čekají, že je za tím víc, než pocit samoty a zkrat. Čekají, že mě někdo zneužíval, mlátil a týral, ale nic takového v tom není. Jsou v tom jen základní věci, který potřebuju k životu a ty prostě krachli.

Teď mě zachvíli pustí a chci začít novej život. Najít si kamarády, zlepšit si známky a nebylo by špatný chodit se někam odreagovat. Něco jako tanec nebo jóga. Místo, kde přijdu na jiný myšlenky. Chci být silná jako dřív, ale jsou věci, který složí i toho nejsilnějšího hráče. Stalo se co se stalo, tohle už se nevrátí. Život jede dál i přes to všechno..Štve mě tolik věcí s kterýma nemůžu nic dělat. Nejhorší je ta bezmoc...BEZMOC to nejhorší slovo v mým životě..

Lidé mají více tváří

17. května 2012 v 18:17 | Jasmine ^^ |  Moje tvorba
Každý jsme jiní, ale jsou určité faktory, které nás spojují. Všichni máme city, vzpomínky a jsou věci, který nás bolí a zraňují nás.

Vlastně, každý člověk má několik tváří. Každý se chová jinak ve společnosti, ve škole, v práci, v rodině, sám a ke svému příteli. Proč to tak lidé dělají ? Proč se člověk, před lidmi směje i když ve vnitř je tolik zraněný ? Proč lidé dělají věci, které ani sami nechtějí, jen aby se vyrovnali ostatním ? Proč lidé k sobě nejsou upřímný ? Je to tak zvláštní, ale přiznám se. I já patřím mezi ně. I já se raději celý den před ostatními směju, než abych ukázala svoji slabost. Mám ve třídě kluka, který mě nemá rád. Vlastně, ještě do teď jsem nezjistila co jsem mu udělala. I když jsem se ho na to tolikrát ptala. Ve třídě má před klukama drsňácký řeči a snaží se navzájem předhánět. Vlastně, i když on mě nemá rád, dalo by se říct, že mě nenávidí, tak já necítím to co on. I když má na mě hloupý narážky, připomínky, tak ho mám ráda. Nejspíš je to kvůli tomu, že si myslim, že v hloubi duše není takový. Myslím si, že kdybych s nim šla sama ven, nebude takový jaký je ve škole....

Lidé jsou takový, snaží se schovat svojí pravou tvář za každou cenu. Možná je to taková naše malá ochrana, aby nikdo nevyužil naší slabosti.

"Takový je život", řekl klaun a namaloval si na tvář úsměv..

Jak se svět mění..

17. května 2012 v 17:45 | Jasmine ^^ |  Moje tvorba
Je zajímavý jak se svět mění. Dříve si malé děti hráli venku na hřišti různý hry. Teď sedí u počítače a hrajou do noci ty nejrůznější střílečky. Dříve 12leté děti ani netušili co to je cigareta, teď jde 12 leté dítě po ulici a má zapálenou cigaretu. Holky v 15 letech pomalu nevěděli co to je sex, teď se holky v 15 chlubí s kolika klukama spali. Je jim jedno, že to není z lásky, že je kluk jenom využívá. Jsou tak naivní, tak hloupé. Mohlo by se říct, že i laciné a bezcenné. Děti dříve nevěděli co to je alkohol a tráva. Teď na ulici potkáš partu nezletilých mladíků jak se kymácejí ze strany na stranu. Nikdy jsem nepatřila mezi tyhle lidi. Jediná moje závislost je počítač. Alkohol, tráva, cigarety a sex jdou mimo mě. Dříve, když dostali nějakou hračku nebo čokoládu, čtěstím se jim rozzářily oči. Teď to chce tu nejmodernější techniku, aby nebyly pozadu. Nevím, co si tím chtějí dokázat. Chtěj zapadnout do kolektivu ? Chtějí dospět ? Nejradši bych jim tu cigaretu vytrhla z pusy a dala jim pěkně to,co si zaslouží.

Bohužel, tomuhle už nikdo nezabrání. Doba je jiná, je zlá a horší. Lidé níčí sami sebe. Lidé zabíjejí sami sebe, ale zabíjejí i ostatní. Všichni jsou k sobě tak zlý. Chtěla bych přijít na ten zlomový okamžik, kdy se tenhle svět začal kazit. ..Myslím, že přijde čas, kdy tohle budou zlatý časy a bude to ještě horší..


Únik z reality

14. května 2012 v 15:15 | Jasmin_^.^_ |  Moje tvorba
Odpoutání mysli od těla. Aneb únik z reality.

Jdu se sluchátkama v uších a sleduju ty lidi kolem mě. Na chodníku leží starý pán se zastaralim výrazem. Vedle jeho nohou má kelímek, kam mu lidi dávají peníze. Někdo ho odsuzuje a někdo se mu snaží pomoct. Jdu dál, a vidím člověka, který potřebuje drogy. Potřebuje zmizet z tohodle světa.. V další ulici je bar a plno ožralých lidí. Snaží se zahnat smutek. Každý se snaží utéct z tohodle světa. Každý si přeje najít lepší svět.Ale každý to dělá jiným způsobem.

Můj únik z reality je poněkuď zvláštní. Svůj vlastní svět si sama vytvářím ve své mysli. Představuji si, jak všichni okolo mě jsou šťastný. Na ulici neleží lidi s nadějí, že jim dáte aspoň 5kč. Nevidíte okolo lidi, kteří se klepou, protože touha po droze je dostává. A nevidíte lidi, kteří se kymácející ze strany na stranu. Vidíte jen krásný usměvavý tváře. V mým světě můžete dokázat všechno na co si jen vzpomenete. Můžete si splnit svý sny. Můžete být sami sebou..

Ta prázdnota..

14. května 2012 v 15:03 | Jasmin_^.^_ |  Moje tvorba
Je pondělí ráno. Jako každý pondělí se připravuji do školy. Moje nálada je celkem fájn. Dorazim do školy a hned zjistím že píšeme každou hodinu testy. A já nevěděla ani o jednom, to jsem vážně občas tak mimo ? Kruci, píšem pro mě nejdůležitější test z francoužštiny na dvě hodiny. Jsem klidná, nesmim se nechat rozhodit. Koukám do učebnice a snažim se zapamatovat aspoň pár písmenek.

Už nastal ten čas, kdy všichni máme prázdný papíry a hned potom změníme ty usměvavý tváře na starostlivý a zamyšlený. Každý se snaží napsat aspoň pár vět. Podepsala jsem si papír a čtu ten strašlivě dlouhej článek, který se snažim rozluštit a překládat. Bože, jsem hrozně líná. Jak moc mě ten článek nebaví. Nebaví mě číst ani psát. Končí hodina a já se snažim do toho poloprázdnýho papíru něco dopsat. je ticho...úplný ticho a jediný co slyšim je moje kručení v břiše. Jsem ale úplně klidná. Je to divný, nikdy jsem takhle klidná při testu nebyla. Jsem klidná, protože vim, že i když se tu člověk učí, tak stejně má za 5 ? Je mi už snad všechno jedno ?

Přišla jsem domů a jsem celá nabroušená. Sama nevim proč..možná kvůli mé neschopnosti, možná, je to mojí třídou.. možná mi chybí někdo blízkej. Všechno se změnilo, všechno se mění od tý doby co jsem tady. Už nemám desítky kámošů, respekt a lidi okolo sebe, kterým jsem věřila. Jsem tu jen já a můj boj. Zvláštní, i kdybych měla možnost vrátit svůj starý život, tak bych ho nechtěla. Možná mám ráda boj. Možná je to pro mě výzva.Ale přes to všechno jdu dál, nenechám se zlomit. Chci jít dál a najít světlo, světlo o kterým lidi často mluví. Možná bych neměla od života toho tolik očekávat. Možná bych to světlo měla přestat hledat..Možná..

Lásko, šeptám ti do ucha.

13. května 2012 v 15:24 | Jasmin_^.^_ |  Moje tvorba
Lásko šeptám ti do ucha, jak moc tě miluju. Tulim se k tobě a je mi fájn. Mám pocit ,že jen s Tebou dokážu dobít svět.Ten strach z prvního setkání..ty myšlenky, proč se nedám na útěk, proč jdu s Tebou vlastně ven.. Možná je to tou mojí zvědavostí, možná jsem chtěla zažít něco novýho. Kdo mohl tušit, že se mi rozbuší srdce jen když tě uvidim.. Kdo mohl tušit, že začne náš příběh a my budem spolu plánovat naše sny. Jako kdybych měla ten den pořád před sebou. Ten pohled z očí do očí. Ta první pusa a milióny dalších. Ten kouzelný smích. Ty naše dny, které byly, ty naše dny které budou. To vzrušení, když jsem s Tebou. To sebevědomí, který se mi kvůli Tobě zvedlo. Ten strašne dlouhej čas, kdy nejsme spolu. Vlastně všechno je tak skvělý, protože my jsme spolu.. Protože já vim, že spolu budeme dlouho. Ty dny, kdy jen tak koukám do blba a přitom si píšu tvoje jméno na ruku.

Chci se Ti omluvit, jestli ti tohle všechno přijde naivní. I já sama si myslím, že tohle v týhle době naivní je. Ale stejně ti šeptám do ucha jak moc Tě chci. Stejně vrhám ty vražedný pohledy na každou holku, která se na Tebe jen podívá, protože se bojim, že mi někdo vezme můj svět. Náš svět. Protože ten tvůj smích mi dodává sílu, protože Ty samotnej mi dodáváš něco, co mi nikdo jiný nedal. Jsem si jistá, že mi překonáme dost věcí. Možná jsem blázen, možná jsem snílek. Ale chci Tě čím dál víc. Mám ráda, ten čas, kdy cítím to napětí. To jiskření, který mezi náma probíhá.Mám chuť s Tebou někam utéct, někam kde budeme jen my dva. Tak pojď sem blíž, ať se můžu přitulit, Tak pojď jsem blíž, ať mám pocit jistoty.


Kam dál